Orální vs injekční klenbuterol

Injekční klenbuterol

Tato injekční varianta je kombinací klenbuterolu (40 mg) a yohimbin hydrochloridu (5 mg); Druhý z nich je stimulátorem alfa-2 receptorů, což znamená, že přímo zasahuje do tělesného tuku (stejně jako klenbuterol) a slouží k uvolňování triglyceridů do krevního řečiště pro následné vylučování.

Aerobní cvičení by mělo být kombinováno s užíváním heliosu, aby se zvýšil tok triglyceridů za vzniku volných mastných kyselin (tuk, který se nachází v krvi) oběhovým systémem, i když někteří uživatelé spoléhají pouze na jeho termogenní účinek.

Tato injekční varianta je vzácná, a proto se o ní často nemluví. Je to však poměrně účinné, uživatelé běžně spot injekci (vzhledem k tomu, že se zaměřují na tuk zatížené oblasti jako místo vpichu), aby konkrétně snížit tělesný tuk v tvrdohlavých oblastech těla.

Oblasti, které se zdají nejlépe reagovat na helios, jsou kolem madel lásky, tricepsů, stehen, pasu a kdekoli, kde jsou tvrdohlavé oblasti tuku od přírody „estrogenní“.

Jednou z nevýhod heliosu je neschopnost upravit poměr klenbuterolu k yohimbinu HCL. Aby byla zachována stálá hladina Yohimbine HCL v krvi, 3 injekce denně je výhodnější metodou (doporučená denní dávka Yohimbine HCL je 10-12 miligramů).

Samozřejmě, to vede k důležité otázce, která je, kolik lidí zvládne 80 mcg klenbuterolu denně? A stejně důležité, jak mohou zainteresovaní uživatelé zajistit, aby je stimulační účinek Yohimbine HCL nepřemohl?

Způsob, jak otestovat svou toleranci k Yohimbine HCL a bezpečně zahájit cyklus, je začít s nízkou dávkou přibližně 50% vaší normální dávky (pomocí klenbuterolu jako vodítka). Například, pokud je vaše denní dávka klenbuterolu 40 mcg, začněte s 20 mcg, abyste otestovali reakci svého těla před zvýšením dávky.